Otevřenost má vždy dvě strany
Kolik toho člověk do vztahu dává, tolik se mu také dostává. Tento jednoduchý příměr vcelku přesně vystihuje důležitost upřímnosti mezi partnery. Pokud se druhému neodhalíme se vší zranitelností, jež toto gesto provází, nemůžeme očekávat, že to druhý učiní pro nás. Niterní myšlenky, pocity, touhy a přání mohou dvě osoby spojit, ale stejně tak je mohou od sebe odcizit. Jedině s otevřeností a určitou mírou rizika můžeme vytvořit plnohodnotný vztah, jehož samozřejmou součástí je i svěřování jeden druhému. Bez upřímnosti dojde k eliminaci vztahu pouze na jeho fyzické aspekty. Když budeme předstírat nebo dokonce lhát, vztah budeme budovat doslova na tekoucím písku. Dříve nebo později se jeho základna zhroutí a nám nezbude nic než trosky.
Čestnost není jen rytířská ctnost
Čest jako taková slouží už od pradávna jako měřítko morálního postoje jedince. Lze ji také označit jako váženost, hodnověrnost nebo též „dobré jméno“, kterým se lze zaručit za svoje jednání. Přísah na vlastní čest si lidé dodnes považují a věří jim. Už jen charakteristika této vlastnosti vypovídá o tom, nakolik důležitá je její přítomnost v lidských vztazích. Nepoctivé jednání vůči druhému člověku se může projevit například jako lhaní, podvádění, nevěra nebo podlé pomlouvání. V důsledku potom tyto činy mohou vést k projevům žárlivosti a nedůvěry mezi partnery. I v případě pochybení je důležité nezapomenout na svou čest a přiznat se k takovým klopýtnutím. Pouze jejich přiznáním a následnou prací na jejich nápravě lze eliminovat škody a navrátit čestnost do vztahu.
Ve vztazích se proto vyplatí vnímat nejen slova, ale i každodenní postoje, drobné reakce a ochotu být k sobě navzájem upřímní. Právě v těchto nenápadných chvílích se ukazuje, zda vztah opravdu stojí na důvěře, respektu a společné snaze, nebo jen na zvyku, strachu a představách, které už dávno nefungují.
