Všechno se dá ještě zachránit
Nejčastějším důvodem, proč lidé setrvávají v toxických vztazích, je jejich víra ve zlepšení. Partnera mají příliš rádi a odmítají si připustit, že to, co se kolem nich děje, není tak úplně v pořádku. Stále znovu a znovu dávají partnerovi druhou šanci, zkouší vztah zachránit za každou cenu. Neuvědomují si ale, že jediným, komu ve výsledku ubližují, jsou oni sami. Vyčerpávají svou energii, lásku a víru, aby se jim na oplátku dostávalo pouze dalších a dalších zklamání. Někdy je ovšem velice těžké rozlišit mezi toxickým vztahem, kdy vztah již nemá naději na správné nastavení, a krizí, kterou lze ještě překonat. Nedostatečná schopnost tyto dvě možnosti rozlišit může vést ke katastrofě.
Nedostatek sebevědomí
Na sebevědomí jedince se mohou podepsat nejen jeho partneři, ale i životní události, kterými si v životě prošel. Tací poté věří, že si nic lepšího nezaslouží, že jakmile z toxického vztahu odejdou, již navždy zůstanou sami. Nikdo je nebude chtít. Takové přesvědčení často může plynout z cíleného snižování sebevědomí partnerem nebo je důsledkem předchozích obdobných vztahů. Lidé, kteří nepoznali nic jiného nevědí, že by jim mohlo být i lépe. Dalším aspektem mohou být také vlastní pohnutky, které člověka v toxickém vztahu drží. Například žena, která touží po dítěti, může setrvávat i v nevhodném vztahu jen aby si toto přání vyplnila. Důsledky takového rozhodnutí na sebe ale většinou nenechají příliš dlouho čekat.
Nechce se jim znovu investovat
Vztahy jsou v podstatě investicemi. Dáváme do nich svůj čas, úsilí, pocity, snahu a vlastně i peníze. A když se po nějakém čase může ukázat naše investice špatnou, někdo odmítá sázet na nového koně. Všechny aspekty, které stávajícímu vztahu obětoval, by totiž vyšly vniveč. Ačkoliv se to může zdát jako malicherný důvod, pro některé je dostatečný na to, aby v toxickém vztahu setrval. Již se mu nechce hledat nového partnera, seznamovat se, plýtvat časem na nepovedená rande. Takhle už vědí, na čem jsou.
Ve vztazích se proto vyplatí vnímat nejen slova, ale i každodenní postoje, drobné reakce a ochotu být k sobě navzájem upřímní. Právě v těchto nenápadných chvílích se ukazuje, zda vztah opravdu stojí na důvěře, respektu a společné snaze, nebo jen na zvyku, strachu a představách, které už dávno nefungují.
